Co je pro mě důležité ?

Nejdůležitější pro mě bylo nastavit takové požadavky na konkrétní dítě tak aby nikdo z naší rodiny neměl pocit, že byl do něčeho tlačen a musel se podřizovat.

Bylo pro mě velice důležité vědět co jsou můj manžel i dcera schopni tolerovat a jaká je představa o dalším členu rodiny. Každý měl právo napsat, co je přípustné. A na základě tohoto zjištění se napsal konkrétní požadavek na dítě bez ohledu zda je to jakkoliv reálné či né.

Přistupovat k osvojení jako pomoc dítěti. Nepovažuji to za vhodné.

Proč: Dítě musí být plnohodnotným členem rodiny a né se na něj dívat jako na chudáčka, který potřebuje pomoci. Naše rodina toužila po dítěti a né po přinášení obětí. Naše dcera je jedna z nás a nikoli někdo koho je nám líto.

A co případné skryté vady ! Ani u biologického dítěte si nemůžeme být nikdy jistý, že se nějaké postižení nemůže projevit. Příkladem je naše starší dcera: Byla těžce nemocná a my to s ní zvládli . A jelikož je Zuzanka naše dítě budeme při ní stát i v případě těžkého onemocnění. Je to naše dítě, které nadevše milujeme.

A co otázka soustředění, zvláštní škola: Nepovažuji to jako postižení. Znám několik slušných lidí, kteří i se zvláštní školou vedou slušný život. Moc dobře vím o čem mluvím , můj bratr je jedním z nich.

Jestliže chce někdo přistoupit k osvojení s touhou pomoci konkrétnímu dítěti měl by zvážit zda není lepší pěstounská péče, tyto děti na takovou pomoc čekají a mají malou šanci se do rodiny dostat. Všichni kteří do pěstounské péče jdou, jsou pro mě velice silné osobnosti a já jim za jejich odvahu do toho jít děkuji.