Příspěvek od X, uveřejněný na www. adopce.com

Tolerantní žadatelé / netolerantní žadatelé

(příspěvek od x, uveřejněný na www. adopce.com)

Tohle je strašně těžká otázka, co je a co není tolerantnost. Každý z nás přistupuje k adopci s jiným úmyslem.( pomoc sobě, pomoc děcku, oboje…to je třeba náš případ). Ano, počáteční úmysl je stejný, nemůžeme mít děti, nebo máme jedno ( víc)a dál ani ťuk . No a teď záleží, kdo nás vychoval, kde žijeme, s kým se stýkáme atd. Na tom jestli tam chci žít dál, stýkat se s nimi a dál , vyvolávat konflikty, nevyvolávat konflikty. Taky na naší povaze. Pokavaď jsem tichý, neprůbojný, chci být nenápadný tak pravděpodobně neadoptuji romě, které ke mě přitáhne pozornost široko daleko . Pokud jsem jistý , dokážu se postavit osudu a všem blbcům v okolí tak do roměte půjdu ( je to jen příklad, za romě si může každý dosadit co ho napadne).
Každé dítě , které jde do adopce je problémové již z té podstaty věci,že ho někdo odmítnul , někde leželo nějakou dobu,( minimálně v břiše) to se na něm podepíše ať chcete nebo ne. A každá maminka , která dává dítě k adopci k tomu má nějaký důvod, každý příběh má nějaké pozadí. Já pochybuji, že by někdo rodil děti pouze z lásky k adoptivním rodičům.Takže vlastně všichni jsme tolerantní žadatelé. Jen někdo míň a někdo víc.
Kdo chce s vlky žíti, musí s vlky výti. Pokud tohle nedodržíte a do rodiny se dostane někdo diametrálně odlišný od toho jaká rodina je a kde a s kým žije, tak to zaručeně způsobí problémy. Chápu toho kdo si vybírá, každý to děláme. Jen někdo máme podmínky a povahu takovou a jiný makovou.